Zapomenutý král Václav I.

Nejsem odborník na historii. Po posledních dvou letech lehce neorganizované výuky dějepisu umím z historie dobře jen útržky a vláda Přemyslovců na našem území mezi ně nepatří. Přesto o tom obdobím ráda čtu - o tom stále ještě temném středověku, kdy králem nebyl každý, třebaže vévodové a knížata po tom tak moc toužila. Kdy se pořádaly turnaje, sňatky domlouvaly a bojovalo proti nájezdníkům z východu. A hlavně - kdy u nás vládl Václav První. 

Zapomenutý král z pera Ludmily Vaňkové je poslední díl pentalogie Zrození království - třebaže musím podotknout, že přečtení předchozích dílů vůbec není podmínkou pro to, abyste si knihu dostatečně užili. Zavede vás do místy stále temného středověku, do období vlády Václava Prvního, o kterém jste možná toho moc neslyšeli - ale po téměř pět seti stránkách si uvědomíte, jaká to je vlastně škoda.

Václav I. na českém trůně vládl mezi lety 1231 až 1253 - třebaže poslední roky jeho vlády již kniha nepokrývá. Místy toho se zabývá všemi bouřlivými událostmi, kterého tohoto vladaře potkaly - spory s císařem i bratrem, žádosti o ruku jeho sestry Anežky, které na její přání odmítal, i tažení potomků slavného Džingischána právě ve chvíli, kdy císař řeší svůj spor s papežem a nestará se o to, co se děje někde na severu od Alp.

Kniha se ale neohrává pouze na královském dvoře - dobu mapuje i prostřednictvím osudů rodu z Křižanova, především pak paní Sibyly, která to díky svému přátelství s královnou Kunhutou měla velmi blízko ke královskému dvoru - a její synové a další příbuzní pak k různým tažením a bitvám. Kromě toho se podíváte i na východ, ponoříte se do sporů o Halič, dostanete se na Balkán i mezi mongolské tažení. 

V předvečer obřadu byl krásný jarní den a společnost se rozložila venku na louce u řeky. Na protějším břehu Dunaje bylo dobře vidět zánovní hradby Vídně. 

"Připomíná mi to naši loňskou schůzku. Až na to, že nad troskami v Sedlci nad námi čněl můj nový hrad," řekl Václav. "A oblévala nás bystrá řeka, což se o Dunaji zdaleka nedá říct. Ohře je jako krásná mladá holka, která se nad zátočinou vrhá kypícím vodopádem do milencovy náruče. Když Dunaj tady líně valí vody kolem nás, připadá mi spíš jako ospalý tlusťoch po obědě, který se chystá někde zalehnout." 

"Ale umí se pořádně rozzlobit!" 

"To já dobře vím. Je to pokrytec, jen se přetvařuje. Nejsme tak daleko, abych s ním neměl zkušenosti. Je to vražedný nepřítel. Před takovým dám vždycky přednost krásné holce."

Třebaže na téměř pěti seti stránkách autorka popisuje skoro dvě desetiletí, příběh rychle odsýpá a netáhne se. I když příběh není uměle napěchován akcí, během celého čtení nebudete mít šanci se nudit. Občas se vyskytne obzvláštnění v podobě vypravování první osoby, které je sice historicky pravděpodobně ne zcela správné, ale v celkovém kontextu historického románu to vůbec nevadí. A přeci jen - sotva u tohoto období lze čekat úplnou pravdu a patrně by to pak ani nebylo ono. Takto se autorce povedlo vytvořit poutavý příběh, který se drží známých historických souvislostí, ale který je zároveň místy akční, smutný i romantický. 

POSTAVY

Postav je v Zapomenutém králi skutečně požehnaně - od krále, přes vévody, další šlechtice až rytíře. Zároveň ani žádná postava není přímo negativní - u každé lze pochopit důvody, které ji k jednání vedou. Ne že by něco bylo sympatické - ale lze to pochopit a nelze přímo odsoudit. Všechno působí realisticky a v celkovém kontextu uvěřitelně. 

Na druhou stranu - postav je skutečně moc a vztahy mezi nimi jsou skutečně šílené. Autorka sice příležitostně všechno opakuje a člověk se v tom postupně začíná orientovat - i když přiznávám, že místy bych skutečně ocenila rodokmen - zvlášť když vezmete v úvahu, že ve středověku byl skutečně každý nějak spřízněný s každým. 

Osobně se mi nejvíce zamlouvala dějová linka se Smilem a Eliškou, jejichž láska byla málem zmařena nepřízní osudu a ne zrovna pozitivním vývojem historických událostí, ale stále to bylo romantické a místy i vtipné.

"Kde se schovávala?" 

"U mě." 

"U tebe?" vykřikla Kunhuta. "Tady v Praze?" 

"Přece víš, že Ojíř má tvrz v Lužici," zasáhl Václav. 

"Ale tam je prý...," Kunhuta se zakoktala. "Jenom pět mužů posádky." 

"Ne jenom," usmál se Ojíř. "O pannu Barboru se starala Markéta." 

"Kdo je Markéta?" 

"Moje žena," řekl Ojíř jakoby nic. 

Překvapení královských manželů bylo úměrné tomu sdělení. "Ty jsi ženatý? Odkdy?" zeptal se Václav. 

"Odjakživa, co tě, můj králi, znám." Ojíř se podíval z jednoho na druhého. "Co je na tom? Všichni jsme přece ženatí," dodal mírně. 

HODNOCENÍ

Zapomenutý král je bezesporu zajímavou knihou, na druhou stranu na čtení úplně ne nejlehčí. I když mě bavila, s její náročností mi chvíli trvalo, než jsem ji celou přečetla. Patrně i kvůli složitosti všech vztahů a postav. Stále to bylo ale velmi dobré a poutavé, přesné a místy téměř fantastické - nejen co se týče objemu postav, ale také příležitostnými akčními scénami, turnaji či lidovými pověrami. navíc se vše netočilo pouze jen okolo světského života, ale také okolo tohoto duchovního - přeci jen Anežka, sestra Václava, byla později prohlášena za svatou a kláštery v této etapě lidských dějin hrály důležitou úlohu - a tak je nelze vynechat ani v takové knize, která pojednává o králi rytířů. 

Knihu skutečně mohu jen a jen doporučit, i když nenechte se klamat - na pohled sice vypadá jako kniha, do kterých se takový počet stránek zcela jistě nemůže vejít, a kterou přečtete hned, ale realita je už o něco jiná - ne že by to bylo špatně, protože věřím, že i tak si ji plně užijete.

Za knihu na recenzi děkuji nakladatelství Šulc-Švarc.