Dobrá znamení

Pratchett. Gaiman. Autoři, kteří mě obyčejně v knihkupectví nepřímo přinutí k tomu, abych prohlédla všechny jejich knih, rozplývala se a pak měla mnohem těžší rozhodování o tom, co si vlastně pořídit. A pak když jsem na začátku července šla okolo knihkupectví znovu, náhle mě to vcuclo dovnitř a vzápětí vycuclo ven. I s Dobrými znameními.

Abych byla upřímná, autoři nebylo to jediné, co mě na této knize zaujalo (to bych jinak totiž musela pokaždé vykoupit tak polovinu knihkupectví...). Mohla za to i anotace. Téma apokalypsy a náboženství, zpracované v tom jistém vtipném smyslu, nic není příliš vážné, spíše vtipné a bázlivé a šílené. A taky varování, které jsem nalezla hned za dedikací.

VAROVÁNÍ

Děti! Zahrávat si s Armageddonem může být nebezpečné!

Doma to raději nezkoušejte.

Protože tam se nepíše nic o tom, abyste tu knihu doma nečetli. (Ale kdyby ano, asi by to byl další z důvodů, proč si ji přečíst.) (Zároveň by tam bylo vhodné poznamenat, že knihu je nutno číst pouze s měkkým povrchem nad sebou i pod sebou. Hrozí riziko pádu. Ze záchvatů smíchu.)

Azirafal je anděl. Crowley je padlý anděl, tedy ďábel. Oba mají problém. Má se narodit Ten, který bude moct za konec všeho. Za Armageddon. Za příchod čtyř sympatických jezdců Apokalypsy v čele se Smrtí. Jenže co když v jisté nemocnici, kdy se ten jistý On má narodit, dojde k jistému pochybené, jisté záměně... A tak se ve výsledku řeší, kdo je On, kde je jeho pekelný pes a kdo má vlastně dát do pohybu vojska, která si za své bojiště vybrala oblohu Země. Ne že by se to Crowleymu dvakrát zamlouvala - celá ta věc s Apokalypsou, stížnosti od jeho nadřízeného... A přitom on by si jen tak rád v poklidu žil mezi lidmi, občas trochu škodil, jezdil ve starém autě a neřešil žádné tyhle záležitosti. Jenže málokdy se někomu něco takového splní - a pro ďábla to platí obzvlášť.

NEMYSLETE NA TO JAKO NA UMÍRÁNÍ, řekl Jediný spravedlivý, VEZMĚTE TO SPÍŠE TAK, ŽE JSTE ODEŠEL O TROCHU DŘÍVE, ABYSTE SE VYHNUL POZDĚJŠÍMU NÁVALU.

Abych pravdu řekla, jediné náboženské knihy jsou takové, které to neberou příliš vážně. Třeba série Lhář. Nebo tato Dobrá znamení. V celé knize máte sice kupu odkazů na Bibli (pochopitelně) a možná občas dostane chuť ji přečíst (ale pak si uvědomíte, jak jste se nudili u Genesis, kterou jste četli do školy), ale byla bych schopná věřit, že někomu by snad mohlo vadit, že je to celé vylíčené... takto. Lehce pravdivě (K čemu je vlastně ta Apokalypsa, když to pak celé začne znovu?), neuvěřitelně vtipně, přesto obyčejně - protože kromě anděla a padlého anděla jsou do toho celého zataženi i lidé, kteří jsou vlastně úplně obyčejní, normální a nemají ani tucha o tom, že by v dohledné době měl skončit svět. 

Potkáte lidi nevrlé, milé, přespříliš milé, satanisty i věřící, sestry zvláštního řádu, které stále a stále mluví, věštkyně a potomky věštkyní, lovce čarodějnic s historickým pověřením a obrovskou touho po spravedlnosti. Potkáte děti, co si dělí svět (což jsme dělali všichni), pekelného psa, co lítá ze tenisákem, potkáte vesničky i města, pár motorkářů, pár ne úplně normálních postav a tak dále a tak dále. Potkáte jich tolik, že autoři na začátku knihy umístili i souhrnný přehled postav (ne, není to děsivé a není to Hra o trůny).

Dobrá znamení jsou božská a to doslova. Je pravda, že co se děje týče, moc se toho nestane, postavy řeší stále to samé, na začátku se vše předvídatelně zamotá a pak se to na konci zase předvídatelně rozmotá. Ale hlavně - je to vtipné. Má to vtip celé Zeměplochy, dokonce vlastní i svou verzi Smrtě (akorát tady jezdí na motorce). Je to taková ta kniha, u které se budete smát pořád (alespoň já jsem se smála), i když za předpokladu, že vám sedne humor - to někdy prý bývá problém, ale neposoudím, mě sedl. Občas se k tomu všemu objevila poznámka autorů, která to celé posunula ještě někam dál a vás na podlahu (mám koberec a ne modřiny). 

Londýnský dopravní systém je několiksetkrát složitější, než si kdokoliv dokáže představit.¨ 

To nemá nic společného s vnějšími vlivy, ať už andělskými, nebo ďábelskými, ale především se zeměpisnou polohou, historií a architekturou. 

Většinou to všechno působí ve prospěch lidí, i když by tomu málokdo věřil. 

Londýn nebyl navržen pro auta. Když se nad tím zamyslíte, on nebyl navržen ani pro lidi. On se spíše tak nějak stal. 

Je tedy pravda, že mi i občas přes ten smích přišla tato kniha lehce rozvláčná... Obsahuje sice několik dějových linek - které ale všechny končí u konce světa - ale místy jsem měla pocit, že je to dlouhé až moc a že stejně ve výsledku potřebuji vědět, co se děje na tamté straně Anglie a ne na této. Ale stále - smích, vtipy, skvělý kontext, co více si přát. 

Nezbývá nic jiného než knihu doporučit - protože věřím, že si ji užijete, že vás pobaví, rozšíří informace o Armageddonu i všech těch ostatních věcech, o kterých se obyčejně nemluví, protože na ně nezbude čas. 

Dobrá znamení, v originále Good Omens, Neil Gaiman, Terry Pratchett, přeložil Jan Kantůrek, vydalo nakladatelství Talpress v roce 2000, 490 stran.