12 června 2015

Kam kráčíš, caesare?

Málokdy se mi stane, abych si skutečně chtěla přečíst knihu, o kterém jsem slyšela na hodině literatury. Většinou - a tak tomu bylo i v tomto případě - ale za to nemůže výklad profesorky, jako spíše určitá zvědavost nad tím, zda kniha, o které tak nudně mluví a skutečně ji lze shrnout v několika řádcích ve skriptech, musí být nudná. Je to má určitá verze sportu, která mi i tentokrát vyšla - protože Quo vadis se podle mě nedá odbýt několika málo slovy.

Quo vadis, z pera polského spisovatele a nositele Nobelovy cenu za literaturu Henryka Sienkiewicze, poprvé spatřilo světlo světa v roce 1896. Poutavý historický román z dob starověkého Říma - přesněji řečeno za vlády císaře Nerona - se kromě postupného rozkladu římské říše zaobírá i něčím mnohem důležitějším - tedy počátky křesťanství. A třebaže nejsem kamarád žádné víry, ráda jsem se do knihy pustila. A rozhodně nelitovala.

Román se do ničeho nevrhá po hlavě, a tak nejprve poznáte Petronia - patrně jediného člověka, který si alespoň trochu může být jist svou oblibou ze strany Nerona, estét i Říman, který si je sice vědom zhýralosti své doby, ale nic s tím nedělá - také, co by dělal. S Petroniem pak přichází na scénu i jeho synovec Vinicius, který se zamiloval do Lygie, dcery krále Lygů, která v Říme pobývá jako rukojmí. Vinicius je odhodlán učinit vše, aby dívku získal, nicméně jeho počáteční pokusy se jeví jako neúspěšné - a co teprve v momentě, kdy se na scéně objevuje křesťanství.

Křesťanská víra té doby je velmi odlišná od té naší - či spíše pohled na ní. Římané o ní mnoho netuší, ale i tak jsou pro ně křesťané především násilníci a traviči studen. Jenže Vinicius postupně zjišťuje, že pravda leží někde trochu jinde. Potkává apoštoly Petra a Pavla, učí se o tom náboženství plné lásky a míru a postupně musí zpětně posoudit své všechny minulé činy. Jenže nic není tak úplně sladké a krásné - zvláště pak v momentě, kdy Římu - a tedy i světu - vládne Nero.

Pravda je taková, že třebaže si o Neronovi můžeme myslet, že to byl jen absolutní šílenec, který zapálil Řím, vyvraždil si skoro celou rodinu a tak podobně, kniha ho líčí trochu jinak. Jistě, na žádnou ze zmíněných věcí nezapomíná - a například požár Říma se v knize objevuje - ale vrhá na celou jeho osobnost trochu jiné světlo. Vnímá ho sice jako šílence - ale spíše ve stavu nemocného, někoho, kdo je postižen nevysvětlitelnou chorobou a zároveň je mu do rukou dána ohromná moc. Líčí ho jako milovníka umění, který vše činí pro krásu, zároveň pro zbabělce, který se bojí názoru lidu. Zdá se jako člověk, který na post caesara absolutně nepatří, ale jakmile se tam již jednou dostal, nemůže se vrátit zpět.

Petronius a Vinicius jsou poněkud zvláštní postavy. Na začátku románu naprosto běžní Římané, žijící na výsluní úpadku celé říše. A přesto je pak něco průběžně změní, třebaže Viniciuse mnohem více než Petronia - totiž láska k ženě. Zatímco Vinicius miluje Lygii, Petronius je vázán ke své vlastní otrokyni. Osobně mi Vinicius přišel místy až moc zamilovaný, horší než kdejaký puberťák. Člověk, co si neví rady, co s vlastním životem, naprosto oddán jediné osobě a schopen kvůli ní změnit celý svůj pohled na život. Petronius mi přišel lehce sympatičtější, velmi inteligentní a bystrý, schopný se pohybovat po tenkém ostří meče u Nera a stále žít. Změna tam byla, leč mírná a stále to byl on, alespoň trochu pevný bod v celém tom zmatku.

Postavy, které mě skutečně překvapily, byly již zmínění apoštolové - Petr a Pavel z Tarsu. Jak jsem již zmiňovala, nejsem věřící, z Bible jsem četla jen Genesis a o samotné legendě o Petrovi, z níž pak byl odvozen i samotný název knihy, jsem toho zaslechla málo. Přesto mě to svým způsobem učarovalo, a kdybych nevěděla, jakým způsobem je Bible napsaná a jak moc mě to nebavilo, patrně bych se do ní hned pustila - neboť mám pocit, že v dnešní době se na křesťanství koukáme už lehce pokřiveně, se zkušeností s různými štěpy v církvi, křížovými výpravami a podobně - ale v této době to bylo prostě jiné. Vážně hezky jiné.

Třebaže kniha nepatří mezi nejkratší - na pohled tedy možná, pokud máte starší vydání se skoro průsvitnými stránkami - čte se vážně dobře. Celý příběh jsem si užívala, přemýšlela, jak to celé skončí a co se s hlavními hrdiny stane. Zamilovala jsem si autorův smysl pro charaktery jednotlivých postav, pro jejich vykreslení i kontrasty dvou světů - jednoho starého a zkaženého, druhého nového a doposud čistého jako lilie. Knihu skutečně doporučuji k přečtení - a nejen jako klasiku, ale i jako poutavý příběh, který žádnou nálepku nepotřebuje.


Četli jste Quo vadis? Případně - viděli jste jednu z filmových adaptací? Uvažuji, že bych se na jednu z nich podívala, akorát otázkou zůstává na kterou. :)

8 komentářů:

  1. Já jsem to četla už dávno, tak díky za připomenutí, ale nikdy si neodpustím poznámku, že verze od Loukotkové Není římského lidu je mnohem lepší! Trochu víc obsahuje ty "malé" dějiny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom jsem něco také myslím slyšela, zkusím se po tom podívat. :) Děkuji za doporučení i komentář!

      Vymazat
  2. Nikdy jsem se neodvážila pustit se do čtení této knihy, protože je opravdu jednak tučného formátu a jednak si nejsem jistá, jestli by mě úplně bavila. Ale po tvé recenzi.... asi začínám měnit názor! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořiď si vydání od Odeonu s obálkou jako je na obrázku... Tučná není vůbec, je tenčí než některé tří set stránkové knihy. Na druhou stranu, kdyby ses hodně snažila, skrz papír v přečteš i to, co je na druhé straně. :D
      A vážně se toho neboj, tlusté knihy jsou všeobecně fajn. Taková Píseň ledu a ohně... :D
      A díky za komentář. ^^

      Vymazat
  3. Skvělá recenze! :) Knížku jsem četla k maturitě, na začátku jsem měla obavy, jestli mě bude bavit,ale mile mě překvapila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Taky uvažuji, že bych si ji k maturitě vzala, o ní by se mluvilo hezky. :)

      Vymazat
  4. Upřímně Quo Vadis je jedna z mála klasických knih, které si chci přečíst. :) Jsem na to hodně zvědavá..A snad ještě víc si od Sienkiewicze chci přečíst Ohněm a mečem, protože filmové zpracování mě hodně zaujalo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si chci přečíst hodně klasiky... Jen ten seznam je celkově až moc dlouhý a nějak se na ně nedostává. :/ Já osobně film neviděla, ale uvažuji, že bych si od něj přečetla i něco dalšího, tak uvidím co. :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář. :)

 
 
Blogger Templates